Všem přeji mnoho štěstí, zdraví, lásky a krásných chvil v roce 2014. Doufám, že jste si užili Silvestr. Já celkem dost. Bylo to osvěžující. Dnes jsem byla taková celkem mimo, tak jsem si pustila film Půlnoc v Paříži. Později sem přidám podrobnosti. Musím říct, že jsem dlouho neviděla tak skvělý film. Úplně mě chytil za srdce. Prostě dokonalé. Hlavně si užijte rok 2014! Znovu už se opakovat nebude. Je jedinečný. Jako vlastně my všichni. Žijte naplno! → To jsem si mimochodem chtěla jednu dobu nechat vytetovat v aj: „Live fully“.
Moc se omlouvám, že tady vůbec nejsem. Je teď čím dál tím víc těžší najít si čas. Každopádně sem musím přidat tenhle příspěvek, protože ten film je naprosto úžasný. Viděla jsem ho předevčírem, ale přitom ho pořád vidím před sebou. Je to o rakovině, myslím, že takové filmy vždycky chytají za srdce. Hlavní hrdinka se jmenuje Tessa a má leukémii. Odmítla se léčit, protože by umřela tak jako tak, kdyby se ale léčila, měla by víc času. Takže teď zbývá otázka, jak naloží s časem, který jí ještě zbyl.
Tessa je bezva. A mimochodem, film je založený na knize. Jmenuje se ,,Ještě než umřu“
Sedmnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění.
Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh
odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.
Tak ta má duši! Birdy jsem si moc oblíbila. Je skvělá. Její písničky jsou mohem víc než ta dnešní fraška.
Hey you can tell the world
That you’re leaving
And you can pack your bags
And spread your wings
And you can tell them all
That it’s over
But while you wave goodbye
I’ll be getting closer
Stand there and look into my eyes
And tell me that all we had were lies
Show me that to you it don’t count
And I’ll stand here if you prefer
Yes I’ll leave you without a word
Without a word
And you can tell the world
That you’re tired
But your excuses, they won’t work
‚Cause I’ll know that you’re lying
Every time that I see your face
I notice all the suffering
Just turn to my embrace
I won’t let you come to nothing
Stand there and look into my eyes
And tell me that all we had were lies
Show me that to you it don’t count
And I’ll stand here if you prefer
Yes I’ll leave you without a word
Without a word
Doufám, že jste si užili Silvestr. Já celkem dost. Bylo to osvěžující. Dnes jsem byla taková celkem mimo, tak jsem si pustila film Půlnoc v Paříži. Později sem přidám podrobnosti. Musím říct, že jsem dlouho neviděla tak skvělý film. Úplně mě chytil za srdce. Prostě dokonalé. Hlavně si užijte rok 2014! Znovu už se opakovat nebude. Je jedinečný. Jako vlastně my všichni. 
Žijte naplno! → To jsem si mimochodem chtěla jednu dobu nechat vytetovat v aj: „Live fully“. 
